Zakládání druhově pestrých porostů na svazích

Jako bychom chtěli poručit větru dešti. Při revitalizacích zanedbaných parků, při „výstavbě“ umělých kopců, při vysévání exkluzivních skalek kolem dálnice nebo při ozelenění těch nejvyšších vrcholů v přísně chráněném režimu si často připadám jako kouzelník. Nalézt řešení těch nejkomplikovanějších nápadů na ozelenění a navrhnout technologii, kterou ještě nikdo nevymyslel, mě neskutečně baví, ale s pocitem balancování na hraně stolu se někdy nespí úplně nejlíp.

Když se vysloví slovo eroze a její řešení ozeleněním, většinu z nás napadne nejdříve hydroosev, popř. kokosové nebo jutové textilie. Vypadá to, že úspěšnost ozelenění zvládneme technickými vymoženostmi, ať už se seje cokoliv a kdekoliv. Ale tak to prostě není. Nároky na rychlost ozelenění rostou, přičemž stále více hraje roli genotypová vhodnost rostlinných druhů do dané lokality, přijatelnost celkového vzhledu při počátečním vývoji porostu ve vztahu k občanům, druhová pestrost a udržitelnost porostu v extrémně suchých podmínkách. Nízká tvorba biomasy a estetická hodnota jsou už samozřejmostí. Hydroosev není samospasitelný, ale bez něj to na svazích nejde. Jedná se o způsob aplikace osiva, ale složení osiva, termín výsevu, velikost výsevku, výběr pomocných půdních látek nebo hnojiv, už musí vymyslet člověk. Všechny následující realizace, o kterých se zde budu zmiňovat, byly založeny pomocí hydroosevu, ale každá vyžadovala jiný přístup a individuální řešení.

O svazích na zážitkovém vinohradu v Bzenci jste možná již slyšeli. Hlavním požadavkem investora bylo v důsledku pozdního termínu výsevu (říjen 2015), co nejrychlejší ozelenění dlouhého písčitého svahu nad městem Bzenec, přičemž současně se měla použít jetelovinotravní směs s řebříčkem obecným, v níž byl výběr rostlinných druhů limitován podmínkou neubírání vody budoucímu vinohradu s nízkou konkurenční schopností vůči sazenicím révy vinné. Současně měl vzniknout porost, který bude suchu dobře odolný. Dá se zobecnit fakt, že travní druhy, které jsou považovány za suchovzdorné, jako je např. Bromus erectus nebo Festuca sp., nepatří k rychle vzcházejícím oporám protierozního řešení ve směsích, ale jejich zastoupení ve směsi je pro danou lokalitu perspektivní. Jeteloviny vzcházejí pomaleji, v suchých podmínkách obstojí a navíc obohatí téměř sterilní písek o dusík, který dokáží poutat ze vzduchu. Na neprodukční části svahu, těsně pod kaplí sv. Floriána, měla být vyseta travobylinná směs Panonie. V situaci, jaká se vyskytla v Bzenci, se vhodným řešením jevilo použití tzv. „krycí plodiny“, což je termín dobře známý v zemědělství, ale bohužel méně známý nebo nevyužívaný mezi zahradníky a zahradními architekty.

Krycí plodinou nazýváme plodiny, do kterých se podsévají víceleté pícniny. Aplikace této technologie, jako součást protierozního řešení na svazích, se používá při výsevu druhově pestrých travobylinných směsí s pomalým vývojem a nízkým výsevkem, které by neudržely svým kořenovým systémem horní vrstvu vegetačního substrátu a velmi pomalu by se zapojovaly. Pro tento účel je možné využít jílek jednoletý, který z porostu postupně ustoupí poté, co splní svoji protierozní funkci rychlým zapojením na svahu a částečným zastíněným pomalu vzcházejících druhů. Není žádoucí, aby krycí plodina na stanovišti zůstávala trvale, protože konkrétně jílek jednoletý svým habitem, nižší odolností vůči suchu a vysokou konkurenční schopností neodpovídá záměrům a ostatním požadavkům travobylinného společenstva. K technologii použití krycí plodiny by se mělo při výsevech na svahy přistupovat především v těch případech, kdy je skutečně velmi pozdní termín výsevu směsi nebo v období, kdy hrozí přívalové deště. Z tohoto pohledu se jako nejvhodnější termín pro zakládání druhově pestrých porostů na svazích bez krycí plodiny jeví pozdní srpen a září. Podíl travin v druhově pestré směsi na svazích by měl činit min. 70 % a jejich výsevek by měl být vždy zvýšen na min. 12-15 g/m², aby se travní složka ve směsi mohla do příchodu mrazů dostatečně vyvinout.

Je známo, že proces vývoje společenstva květnaté louky, či travobylinných směsí trvá několik let a stejně je tomu i při použití jílku jednoletého, coby krycí plodiny pro ochranu porostu proti případné erozi na svahu. V prvním roce obvykle svah vypadá, jakoby byl řídce oset pouze jílkem, ale během 2- 3 let se začnou více a více objevovat kvetoucí druhy a suchovzdorné trávy. Jílek postupně vymrzá nebo zasychá. Jeho setrvání v porostu může být mimo jiné zapříčiněno vysemeněním při opožděném termínu seče. Tento proces lze dobře sledovat např. na založení kvetoucího porostu Králičího kopečku v Květné zahradě v Kroměříži. Výsev s technologií krycí plodiny byl proveden v roce 2014. V roce 2015 se místy začaly objevovat dvouděložné druhy, ale převažoval řídký jílek, zatímco v roce 2016 již kopeček kvetl a začínal naplňovat představy autorů. Na fázi stabilního, zapojeného, suchovzdorného a druhově pestrého společenstva zatím čeká porost na revitalizované části Letenských sadů v Praze. Odvážný záměr výsevu travobylinného porostu na toto exponované místo mohl být realizován až po výsadbě stromů, tedy v pozdním podzimu roku 2015. Před erozí je svah dostatečně chráněn jílkem jednoletým, který na jaře letošního roku poměrně zajímavě rezonoval s plevelným výskytem sveřepu bezbranného. Proběhly již 2 seče se sběrem a v podrostu se začínají objevovat žádoucí druhy. Rozdíl ve vývoji druhově pestrého společenstva bez krycí plodiny dokumentuje výsev na prudkých svazích Sluneční hory ve Sluňákově. Výsev bylo možné provést v průběhu září 2014 a do začátku zimy se trávy, kterých bylo ve směsi 90 % mohly dostatečně zapojit, již v dubnu 2015 se objevují dvouděložné druhy. Výhodou dodržení správného termínu výsevu je, kromě úspory za osivo krycí plodiny, především nižší nárůst biomasy a nižší četnost sečí v roce po výsevu.

Svá specifika mají výsevy všech typů porostů v chráněných územích. Naprostou podmínkou je použití původních českých odrůd trav a jetelovin a kontrola složení směsí zodpovědnými botaniky příslušné Agentury ochrany přírody a krajiny. Unikátní ozelenění svahu pod patronací Svazu zakládání a údržby zeleně proběhlo v červnu letošního roku přímo na vrcholu Lysé hory. Zajímavostí je v tomto případě plánovaná následná dosadba rostlinných druhů z okolí, která umožní vytvořit reálné společenstvo složené i z druhů, jejichž osivo není běžně k dispozici. Přírodě blízké ozelenění na svazích v délce 4 kilometrů, které již několik let těší pohledy řidičů na dálnici D3 je unikátní nejen kombinací výsevu travobylinné směsi s výsadbou řízků rozchodníků pomocí hydroosevu, ale především úspěšným pokusem pracovníků Ředitelství silnic a dálnic ČR o snížení nákladů prostřednictvím výsevu přímo na skálu bez humusování. Tato technologie se osvědčila a bude se rozšiřovat podél dalších komunikací.