Vertikutace – základní opatření k regeneraci trávníku

 

Přestože trávníky ve své nejrůznější podobě představují více než dvě třetiny výměry veškerých ploch veřejné zeleně, dosavadní úroveň ošetřování jejich zastoupení ani zdaleka neodpovídá. Většina travnatých porostů je udržována pouze kosením ve spojení s často nepravidelným hnojením a dle možnosti závlahou. Tato základní opatření však k trvale uspokojivému stavu travního porostu nestačí.

 

Trávník složený z jednotlivých travních rostlin a výhonů je živým ekosystémem, který je charakterizován veškerými životními projevy, které jsou pro rostliny typické – zejména růstem a vývojem nových výhonů, ale i stárnutím a odumíráním jeho nadzemních i podzemních částí. Jelikož je přísun odumřelého rostlinného materiálu podstatně rychlejší než jeho přirozený rozklad, dochází k jeho postupné kumulaci v porostu a povrchové vrstvě půdy a následné změně vzhledu trávníku.

 

Příčinou je zvýšený podíl travní plsti (stařiny) v trávníku, která tento vzhled narušuje. Tento jev je markantnější v hustých, intenzivně ošetřovaných porostech, kde vzniká více plsti a podmínky pro její rozklad jsou méně příznivé než v řídkých nehnojených porostech. Intenzivní tvorbě travní plsti často napomáhá i nevhodná technologie kosení a častého mulčování pokosené hmoty.

 

Zpočátku kosmetická vada může být do budoucna zdrojem dalších problémů při pěstování trávníku. Vrstva travní plsti blokuje nejen přívod vzduchu, ale i vody a živin do svrchní vrstvy půdy. Travní plsť obsahuje dle údajů GANDERTA a BUREŠE (1991) až 30 % ligninu, což představuje až pětinásobek hodnoty zjištěné u živé nadzemní biomasy. Výše uvedení autoři zaznamenali snazší rozklad travní plsti u jílku vytrvalého a lipnice luční, naopak kostřava červená a ovčí patří mezi druhy s obtížněji rozložitelnou travní plstí. Dle zjištění MORHARDA (1999), by při mocnosti vrstvy travní plsti nad 15 mm neměla být travní hmota mulčována, neboť dochází k podstatnému zpomalení jejího rozkladu a následnému nárůstu vrstvy plsti. Vrstva travní plsti o mocnosti 20 mm je schopna zadržet 20 mm vody (BÜRING, 2000). To v praxi znamená, že mnohdy podstatná část srážkové a závlahové vody se vůbec nedostane do kořenové zóny a většina nových kořenů je zakládána mělce pod povrchem půdy. Trávník ztrácí svůj vitální vzhled, řídne a výrazně nereaguje ani na zvýšený přísun živin a vody. Dalším průvodním jevem „plstnatění“ trávníku, které vede k oslabení jeho celkové konkurenční schopnosti, je zvýšený výskyt mechu, plevelných druhů a rovněž vyšší riziko výskytu houbových chorob. Větší problémy s rozkladem travní plsti nastávají navíc na půdách s nižší hodnotou pH (5 a nižší), kdy klesá celková mikrobiální aktivita půdy.

Opatření, které umožňuje účinné odstranění travní plsti a regeneraci trávníku pro jeho udržení v požadovaném stavu se nazývá vertikutace (angl. verticut) neboli vertikální řez trávníku. Svislé vertikutační nože, nejčastěji aktivně poháněné, mělce nařezávají travní drn, narušují celistvost vrstvy travní plsti a uvolněný materiál vynášejí na povrch. Z biologického hlediska přispívá vertikutace k prodloužení života trávníku podporou intenzivní tvorby nových odnoží, což vede k celkovému zmlazení trávníku, tj. k tolik potřebné regeneraci trávníku.

 

Dle údajů uvedených v ČSN DIN 83 9001 nemají vertikutační nože pronikat do vegetační vrstvy hlouběji než 3 mm, jinak je regenerace trávníku kontraproduktivní. Vertikutace by tedy neměla zasáhnout kořenový systém trávníku. O tom, že vertikutace již není součástí pouze profesionální péče o travnaté plochy svědčí i skutečnost, že na trhu zahradní techniky je nyní k dispozici široká paleta ručně vedených strojů poháněných elektrickým nebo spalovacím motorem se záběrem 30 až 60 cm. Pro velké plochy jsou vhodné různé typy závěsných strojů se záběry 1 až 3 m s aktivně poháněnou nožovou hřídelí nebo s pasivními pracovními orgány (speciální prutové brány, víceúčelové trávníkové smyky apod.). Na menších plochách lze využít různé typy vertikutačních hrábí. Někteří výrobci vřetenových sekaček dodávají alternativně jako volitelné příslušenství i tzv. „vertikutační vřetena“, která vhodně rozšiřují využitelnost těchto strojů.

 

Vodorovná vzdálenost vertikutačních nožů se pohybuje nejčastěji v rozmezí 5 až 40 mm při jejich tloušťce 1 až 3 mm. Konstrukčně mohou být nože na hřídeli uchyceny výkyvně (cepové nebo kladívkové provedení) nebo na pevno. První způsob umožňuje šetrnější pronikání nožů jen těsně pod povrch spojené s účinným odstraněním plsti, pevné nože naopak umožňují současně s vertikutací v případě potřeby i účinné prořezání trávníku do hloubky několika desítek milimetrů a tím trávník ideálně regenerují. Uvedené opatření bývá, zejména v anglicky mluvících zemích, označováno jako skarifikace a je využíváno především na silně zatěžovaných plochách k důkladnému provzdušnění utužené svrchní vrstvy půdy a účinnému odstranění travní plsti.

Vertikutaci provádíme ve stavu plné vegetace trávníku, nejlépe dvakrát ročně - v průběhu jara a na podzim. Výjimkou jsou období s možností přízemních mrazíků, popř. dlouhotrvajícího sucha, kdy je vhodnější zásah odložit. Silně zanedbané plochy s vysokým podílem travní plsti ošetřujeme častěji, možno i jedenkrát měsíčně. Provedení zásahu dvěma směry, nejlépe „do kříže“, je rovněž účelné.

 

Za normálních okolností nepřekračujeme hloubku vertikutace 2 – 3 mm.

 

Není-li vertikutátor vybaven sběracím zařízením, odstraníme bezprostředně po zásahu vynesenou travní plsť z plochy. Pro tento účel dobře poslouží rotační sekačka se sběrem, mechanický čistič trávníku se zásobníkem – sweeper apod.

 

Po vertikutační regeneraci trávníku je vhodné trávník přihnojit, nejlépe dlouhodobě působícím hnojivem s vyváženým poměrem živin pro trávníky a lehce zapískovat ostrým křemičitým pískem v dávce 3 – 5 l/m2. Písek, jako inertní materiál, napomáhá provzdušnění svrchní vrstvy trávníku a tím vytváří podmínky k přirozenému rozkladu nově vznikající travní plsti. Vertikutací lehce narušený travní drn je v optimálním stavu i pro aplikaci půdního kondicionéru, který umožňuje aplikaci v průběhu vegetace trávníku, např. Agrosil LR. Ten napomáhá celkové regeneraci trávníku úpravou nepříznivých půdních vlastností.

 

Na silně prořídlých plochách můžeme vertikutační nože nastavit hlouběji a do narušeného povrchu půdy provést dosev trávníku, opět spojený s přihnojením a zapískováním, aby regenerace trávníku měla co největší efekt.

 

Na plochách s vysokou zátěží (zejména hřišťové trávníky) chápeme vertikutaci vždy jako součást komplexu dalších regeneračních opatření (aerifikace, pískování, dosev, hloubkové kypření aj.), kde každý zásah svým dílem přispívá k výslednému zlepšení stavu travnaté plochy.

 

Vertikutace je účinným opatřením i v boji proti mechu v trávníku. Dochází při ní k účinnému odstranění odumřelých rostlin mechů po aplikaci chemického přípravku (na bázi síranu železnatého apod.). Opět je vhodné současně provést přihnojení, lehké zapískování a dosev.

 

Trávník v prvním roce po založení vertikutaci zpravidla nevyžaduje.

 

Příliš častá vertikutace může způsobit více škody než užitku.

 

Pravidelně prováděná vertikutace významně napomáhá k udržení trávníku v optimálním stavu při dosažení vysoké úrovně jeho užitných vlastností (hustota, barevný aspekt, odolnost proti zátěži, zdravotní stav aj.). Přesto ji nelze v žádném případě považovat za všelék k odstranění dalších pěstebních nedostatků. Mají-li nám trávníky dlouhodobě přinášet radost a užitek, chápejme vertikutaci vždy jako nedílnou součást komplexu trávníkových regeneračních opatření.

 

 

BÜRING, W., 2002: Wurzelpflege auf belasteten Rasenflächen – Probleme, Fehler, Maßnahmen. Rasen - Turf – Gazon, Greenkeepers Journal, 2002, (1): 22-24.

 

ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice. Praha, Vydavatelství úřadu pro normalizaci a meření, 1999, 24 s.

 

GANDERT, K. D., BUREŠ, F., 1991: Handbuch Rasen. Deutscher Landwirtschaftsverlag Berlin, 1991, 365 s.

MORHARD, J., 1999: Rasenschnittgut – Problem oder Chance? Rasen - Turf – Gazon, Greenkeepers Journal, 1999, (2): 14-16.