Význam druhově pestrých směsí pro krajinu a opylovače

Největší diverzitu druhů i biotopů představují luční ekosystémy. Většina z nich vznikla historickou hospodářskou činností odlesňováním a získáváním prostoru pro pole a pastviny. Problematice zakládání a obnovy druhově pestrých krajinných porostů a jejich návratu do krajiny je v České republice věnována pozornost přibližně od poloviny devadesátých let minulého století. Postupně začal klesat význam produkční funkce travních porostů a projevil se zájem o druhově bohaté směsi cenné pro stabilitu ekosystému. Zároveň se zvyšováním povědomí obyvatelstva o životním prostředí, významu krajinného rázu a biodiverzity roste i v řadách včelařské veřejnosti zájem o zakládání druhově pestrých krajinných porostů.

Druhově pestrá směs obsahuje v různém podílu určitý počet travních druhů, jetelovin a ostatních dvouděložných bylin, z nichž některé vynikají svými pylodárnými a nektarodárnými schopnostmi.  Dobrou snůškovou základnou včel je krajina, v níž je zdroj pylu a nektaru pro opylovače získáván kromě dřevin (ovocné stromy, trnovník akát) a kulturních rostlin (řepka, jetel, vojtěška) také z druhového bohatství lučních a pastevních porostů, což je dáno především zastoupením skupiny dvouděložných rostlin kvetoucích od jara do pozdního podzimu.

Plané byliny a jeteloviny patří v porovnání s kulturními druhy spíše mezi druhořadé zdroje včelí pastvy, ale jejich výskyt v krajině je žádoucí z mnoha dalších ekologických důvodů. Přesto se v druhově pestrých směsích, které se v současnosti používají při zatravňování orné půdy v rámci ekologické obnovy krajiny, můžeme setkat s vynikajícími pylodárnými a nektarodárnými rostlinnými druhy včelí pastvy. Ve směsích do vlhčích podmínek se jedná např. o anděliku lékařskou, mydlici lékařskou, rdesno hadí kořen nebo kohoutek luční, na výsušných stanovištích se uplatňují travobylinné směsi se zastoupením třezalky tečkované, smolničky obecné, štírovníku růžkatého, vičence ligrusu nebo šalvěje luční.

Druhově pestré porosty mají hned několik předností. Vedle významné krajinotvorné a estetické hodnoty je to především omezení počtu sečí během vegetačního období. Dále již výše zmíněná podpora diverzity a to nejen rostlinných druhů, ale i mikroorganismů a živočišných druhů, kteří v těchto porostech nalézají útočiště. Obecně je udávána diverzita živočišných druhů v louce o řád výše než diverzita rostlinných druhů! V přirozených lučně-lesních ekosystémech se vyskytuje také dvojnásobný počet ptáků, než v ekosystému orné půdy. Floristické složení porostu je výsledkem komplexního vlivu celého ekosystému.

K degradaci druhové pestrosti travních porostů v krajině a snížení ekologické, a tím i medonosné hodnoty, došlo v České republice v druhé polovině 20. století v souvislosti s jejich rozoráním, používáním průmyslových hnojiv, odvodňováním, apod. Tento způsob hospodaření měl devastující vliv na přírodu. Vedle poklesu biodiverzity luk a pastvin se snížily i jejich důležité ekologické funkce, jako jsou vododržnost, či filtrační a protierozní funkce. Současně od r. 1960 do konce osmdesátých let setrvale klesala i celková rozloha luk a pastvin. Česká republika měla koncem osmdesátých let 20. století nejvyšší míru zornění zemědělské půdy v  Evropě, která dosahovala 75 %. Od té doby toto procento zornění postupně klesá. Při zatravňování orné půdy se používaly převážně druhově chudé směsi semen, které obsahovaly kultivary trav a  jetelovin, z nichž nejčastější byly pícní odrůdy kostřavy luční, rákosovité a červené, srhy říznačky, bojínku lučního, jílku vytrvalého a mnohokvětého, postupně stále více také mezirodoví kříženci kostřav a jílku (Festulolium), z jetelovin hlavně jetel zvrhlý a luční. Výsledný porost byl druhově chudý, biologicky prakticky bezcenný. Z ekologického hlediska je tento typ louky stále pro krajinu lepší, než pole, protože zvláště ve svažitém terénu snižuje splachy, má vyšší filtrační schopnost a lépe zadržuje vodu. Pokud v tomto typu směsi nejsou zastoupeny ani jeteloviny, je porost pro opylovače bezcenný a konkurenčně silné druhy trav, jako jsou právě mezirodové hybridy, kostřava rákosovitá a jílek vytrvalý prakticky omezují nálet semen planých dvouděložných rostlin do porostu z okolních zdrojových ploch, pokud se ovšem nějaké takové druhově pestré porosty v okolí nacházejí.

 Velká ztráta přírodních stanovišť i biodiverzity, která podporuje dobrou snůškovou základnu včel, jsou hlavním důvodem, proč je třeba věnovat velkou pozornost ekologické obnově, což je to praktická činnost, která se zabývá obnovou ekosystémů nebo jejich částí, které člověk narušil, degradoval nebo i úplně zničil. Může se jednat o obnovu populací, společenstev i celých ekosystémů nebo krajin. Vyséváním druhově pestrých směsí při zatravňování zahrad, sadů, bývalých záhumenků nebo doprovodných ploch komunikací mohou včelaři prospět nejen svým včelstvům, ale také stabilitě krajiny zvýšením její druhové pestrosti.

Odborný článek v únorovém čísle časopisu Myslivost 
Autor: Ing. Marie Straková, Ph.D., Agrostis Trávníky, s.r.o., Rousínov